Tento týden to v německých médiích opravdu žije. I když stále přetrvává snaha namluvit Němcům, že si ohledně četnosti kriminálních deliktů nemají s migranty co vyčítat,
lehkost s jakou jihozemec (německý politicky korektní název pro migranta) zkopl mladou ženu ze schodů, rozpoutala v médiích debatu, která byla ještě před měsícem v mainstreamových médiích zcela nepředstavitelná.
V posledních 2 dnech vyšlo několik článků narušujících staré pořádky, takže nyní i čtenáři mainstreamu ví, že ženy se bojí vycházet samotné z domu, novináři se bojí zveřejnit i popis hledaného pachatele a dokonce ani Mama Merkel již není tak dokonalá jak bývala.
Níže překlad části článku z dnešního Focusu
Ošklivá čísla, tvrdé věty
Je smůla, že upravit se dá řeč, ale nikoliv realita. Realita je, že nárůst násilných činů příchozích cizinců není bohužel nahodilý. Naopak, tyto činy citelně mění běžný život v Německu, ať už je to letní návštěva koupaliště nebo večerní jízda tramvají. Realitou jsou přibývající ublížení na zdraví způsobená syrskými a afghánskými uprchlíky v Bavorsku. Realitou je roční nárůst počtu znásilnění spáchaných migranty o 133% a i zde zvláště vynikají Syřané a Afghánci.
Jsou to ošklivá čísla, tvrdé věty, které není lehké napsat a vyslovit. Ale před tímto rozhodnutím stojí velká část politiků i novinářů. Zda zůstanou u jim důvěrně známé rétoriky za cenu ohýbání reality, nebo zda pojmenují nepříjemnou realitu a tímto bolestným a šokujícím krokem umožní cestu k realitě lepší.
Pro první variantu, popření reality se rozhodl Sigmar Gabriel. Po sexuálně motivované vraždě studentky ve Freiburgu, ze které je podezřelý afghánský žadatel o asyl, vysvětlil předseda německé sociální demokracie, že k takovýmto činům docházelo i před tím, než do Německa přišel první uprchlík z Afghanistánu nebo Sýrie. Varoval před štvaním a generalizováním.
Větší manipulace je možná jen ztěží.
To je cynické, to je nechutné, to je hrubé. Otázku na kterou Gabriel odpovídá nikdo nepoložil. Nikdo, opravdu nikdo netvrdí, že lidská ničemnost byla v Německu neznámá, před tím, než vláda Angely Merkelové nekoordinovaně a nekontrolovaně otevřela hranice. Ale jasně se jedná o zvýšení zločinností díky lidem, kteří přišli nově a často ilegálně.
Gabriel předvádí ten nejlevnější rétorický trik. Vyvrací názor, který nikdo nevyslovil, aby odporný zločin, který se stal vypadal méně odporný. A bez argumentační námahy hned přistupuje ke své oblíbené činnosti a sice k varování před zlými Němci. U této rabiátské rétoriky se dá těžko očekávat, že přestane radit ženám, aby se od migrantů držely na délku paže a namísto toho u příležitosti zločinu ve Freiburgu vyzve nově příchozí, aby dodržovali zdejší zákony.
I v médiích trvá i nadále hlavní zásada: jediný zlý čin je, když ti „špatní“ začnou klást správné otázky. Zavraždění studentky pak musí být zrelativizováno a zahlazeno. U perverzního činu je pak důležitější, aby nerušil, než jeho vyšetření. Obtěžuje více oběť zločinu, než zločinec samotný. Případ Maria L. pak způsobuje trhlinky ve všeobecné idylce a hlavním zločinem se stává útok na levicovou morální výsost. Více egocentrismu, obracení se zády k realitě a více manipulace je těžko možné.
Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale díky bohu za každého novináře, který pochopil, že když se čtenář nic nedozví z novin, najde si díky sociálním sítím zprávy jinde. Což je mimochodem také hlavní důvod zoufalého boje vrchnosti proti šíření "fakenews" , "nenávisti" a "ruské propagandě" na sociálních sítích. Protože nebýt sociálních sítí, mohla by německá média básnit o alternativní multikulturní realitě ještě dalších několik let.
